Iluminace


Časopis pro teorii, historii a estetiku filmu

Iluminace je tiskovým orgánem Národního filmového archivu a České společnosti pro filmová studia (CEFS).

Iluminace v katalogu knihovny NFA: zde.

 

Odborný recenzovaný časopis Iluminace byl založen v roce 1989 jako půlletník pro vědeckou reflexi kinematografie. Od svého pátého ročníku, tj. od roku 1993, přešel na čtvrtletní periodicitu, při té příležitosti se rozšířil jeho rozsah i formát. Iluminace přináší po celou dobu své existence původní teoretické i historické studie, každé číslo obsahuje rovněž překlady zahraničních textů dokumentujících soudobé trendy světového filmového myšlení nebo splácejících překladatelské dluhy ze starších období. Velký prostor je v Iluminaci věnován edici pramenů k dějinám kinematografie, stejně jako rozhovorům s významnými osobnostmi oboru. Zvláštní rubrika poskytuje prostor k prezentaci probíhajících výzkumných projektů, zvláště pak disertačních prací. Jako každý akademický časopis i Iluminace obsahuje recenze domácí a zahraniční odborné literatury a konferencí. Od roku 2004 je v každém čísle vyhrazen prostor pro monotematický blok textů. Od roku 2005 jsou některé monotematické bloky připravovány ve spolupráci s hostujícími editory.

Podobně jako většinu důležitých pojmů nacházíme i „iluminaci“ již u Platóna: Popisuje tímto termínem zážitek – pro něho zjevně častý – náhlého porozumění, prozření, záplavy světla, které zalévá mysl dosud tápající v tmách. Platón se přidržuje analogie se světlem a klade korespondenci mezi viděním a věděním, světlem fyzikálním a světlem logu. Vyžaduje-li oko a předměty, které vidí, světlo, pak porozumění světu, mysl i řád věcí vyžadují světlo intelektu – iluminaci. Vyzdvižení ducha i skutečnosti do jasu, nutnost nazření celku ve světle rozumu, iluminace, bez níž nelze poznat pravdu, září z pochodně velkého Řeka dějinami. Životodárnou energii přijímají Augustin i Pseudo-Dionýsios, kteří chápou, že jen díky osvícení, jen viděním věcí i sebe samých ve světle stojících může bytost nadaná rozumem pochopit řád universa i své místo v něm.Iluminace, vhled do podstaty věcí, není záležitostí chladného rozumu. Náhlé prozření zachvacuje celou bytost vidoucího, jež se hrouží v bezbřehý oceán veškerenstva. Světlo je katem stínu, ale současně i jeho matkou. Hra světel a stínů, pravdy a klamu, poznání a zla – co víc je život? A co víc je film? Je film jen iluze, mihotavé chvění falše a ploché zábavy, nebo jde analogie dále? Může být film iluminací v prapůvodním smyslu – odhalováním krásy, pravdy a dobra v podstatě lidské i v podstatě světa? ILUMINACE proto obrací kritický paprsek reflexe na film a jeho roli, na jeho historii, teorii i společenské souřadnice v přesvědčení, že v podstatě filmu je potence světelné síly – iluminace.

 

[Vlastimil Zuska]