RT Journal Article
SR Electronic
A1 Blažíček, Martin
A1 Poláková, Sylva
T1 Ivan Tatíček - od amatérského filmu k profesionální videotvorbě
JF Iluminace
YR 2020
VO 32
IS 1
SP 77
OP 92
DO 10.58193/ilu.1656
UL https://iluminace.cz/artkey/ilu-202001-0004.php
AB Tato studie, napsaná v rámci projektu zaměřeného na rekonstrukci a digitalizaci originálních filmů a přípravu veřejné prezentace děl Ivana Tatíčka z přelomu 80. a 90. let, se zaměřuje na představení a kontextualizaci amatérských filmů a videoartu tohoto polozapomenutého umělce. Ivan Tatíček natočil v 80. letech pět filmů: Kruh D (1982), Vojáci (1982), O ničem jiném (1983), Metrofilm (1984) a Všude doma dobře nejlíp (1986) . Většina z nich byla vřele přijata na amatérských filmových festivalech a vyvolala pozitivní reakce tisku. Během svého zaměstnání ve videostudiu PR oddělení Armabetonu, státního stavebního podniku, pro který natáčel především výuková videa a stavební procesy, měl neomezený přístup k videokameře Video 2000 (později VHS) a lineárnímu střihovému zařízení. Mohl tak vytvořit svůj svérázný pokus o muzikál Miss Rock'n'Roll a pořizovat záznamy koncertů. V roce 1988 začal pracovat jako nezávislý kameraman dokumentárních filmů a akcí. Díky uvolnění legislativy založil vlastní studio DADA. Před rokem 1989 se připojil ke komunitě kolem Radka Pilaře a Obora video (Video oddělení) a společně s nimi pomohl realizovat vůbec první výstavu videoartu v Československu, Den videa, která několik měsíců před sametovou revolucí pronikla do tradičního Salonu užitého umění v Parku kultury a odpočinku Julia Fučíka. V první polovině 90. let udržoval úzké vztahy s Obrovým videem, které se později transformovalo do Asociace pro video a intermédia při Unii výtvarných umělců. Ve druhé polovině desetiletí dominovala dokumentární tvorba - většinou na zakázku České televize a soukromých subjektů. Pro většinu umělců Tatíčkovy generace znamenala transformace české kultury opuštění starých estetických pozic a hledání nových, částečnou profesionalizaci a závislost na aktuálních televizních formátech. Pro některé umělce to bylo také období odklonu od nezávislé filmové komunity a umělecké scény obecně, což vedlo k zapomenutí jejich díla; teprve v posledních letech bylo jejich dílo historicky zhodnoceno a uloženo odborníky.