PT Journal
AU Kokes, R
TI Ceska kinematografie jako regionalni poetika. Otazky kontinuity a pocatky studiove produkce
SO Iluminace
PY 2020
BP 5
EP 40
VL 32
IS 3
DI 10.58193/ilu.1672
WP https://iluminace.cz/artkey/ilu-202003-0001.php
DE esteticke dejiny filmu; poetika kinematografie; koncept regionalni kinematografie; ceska kinematografie; Barrandov; nastup zvuku
SN 0862397X
AB Na nejobecnejsi urovni se tento clanek snazil odpovedet na otazku, co je zapotrebi k napsani esteticke historie ceskeho filmu. Jako takovy se pokusil nastinit moznosti vyzkumneho projektu o poetice ceskeho filmu ilustrovaneho na prikladu ceskeho filmu v obdobi kolem otevreni barrandovskych studii v roce 1933. Poetika kinematografie zkouma konstrukcni principy filmove tvorby z hlediska (a) jejich vztahu k jednotlivym dilum a skupinam del a (b) jejich vztahu k konkretnim empirickym podminkam vzniku techto del v synchronni a diachronni perspektive. Clanek v souladu s temito vychozimi body argumentoval, ze pro takovy vyzkumny projekt je klicova vnitrni soudrznost vyzkumneho korpusu. Ceska kinematografie vsak predstavuje velmi rozmanitou skupinu filmu. Navic je obtizne rozhodnout, do jakych kategorii vsechny filmy spadaji, natoz ziskat na jejich zaklade presvedcivy korpus.  Jak vsak bylo uvedeno v prvni casti textu, pokud definujeme vyzkumny korpus na zaklade dominantniho jazyka, dominantniho mista produkce a preferovaneho typu distribuce, muzeme dospet k logicky konzistentnimu korpusu tzv. regionalniho filmu. Jinymi slovy, je mozne vytvorit skupinu filmu, ktere smeruji k funkcne srovnatelnym cilum. Ve druhe casti clanek vychazel z dlouhodobe perspektivy polemikou s takovymi vysvetlenimi poetickych pristupu k regionalnim kinematografiim ve srovnani s hollywoodskou kinematografii na jedne strane nebo mezinarodnimi stylistickymi tendencemi na strane druhe. Prvnim argumentem bylo, ze v pripade ceskeho filmu se v 30. letech 20. stoleti pozadavky studia na systematickou praci a standardni postupy stretly s praktikami, preferencemi a systemy norem z obdobi, kdy je filmari prijimali nesystematicky a bez vne predepsanych standardu.  Druhym argumentem bylo, ze ve 20. letech existovalo nekolik paralelnich dominantnich systemu norem pro celovecerni filmy, ktere nesmerovaly k sjednoceni. Ridi se jinou tvurci logikou nez v pripade mezinarodnich norem. Treti cast clanku se vratila k otazce vztahu mezi tvurci a studiovou kontinuitou z kratkodobejsiho hlediska v analyze prvniho filmu natoceneho v barrandovskych studiich, Vrazda v Ostrovni ulici z roku 1933. Clanek kladl nasledujici otazku: Do jake miry a jakym zpusobem je Vrazda v Ostrovni ulici projektem predstavujicim stylovou kontinuitu nebo diskontinuitu ve vztahu k filmum natocenym v predchozich letech? Text ukazal, ze ackoli mel film uplatnovat radu sebevedomych filmovych technik, cinil tak v kontinuite s konvencnimi postupy ceskych filmu a filmaru z predchozich let. Ctvrta cast clanku, epilog, vychazela z predchozich zjisteni a prinesla obecnejsi uvahy o tom, jak muze vyzkum tzv. ceske regionalni poetiky prispet k celkovemu poznani esteticke historie ceskeho filmu.
ER