RT Journal Article
SR Electronic
A1 Zach, Ondřej
T1 Kritické DědictvíExkomunikace a blahořečení prvního porevolučního filmu Věry Chytilové.
JF Iluminace
YR 2024
VO 36
IS 1
SP 71
OP 92
DO 10.58193/ilu.1771
UL https://iluminace.cz/artkey/ilu-202401-0001.php
AB Na základě částečně autobiografické perspektivy se článek zabývá případem heteronomního kritického hodnocení filmu Dědictví aneb Kurvahošigutentag (Věra Chytilová, 1992) ve světle transformace českého filmového průmyslu v 90. letech 20. století. První postsocialistický film emblematické režisérky československé nové vlny byl zprvu považován za zradu kulturního dědictví, které jeho autorka reprezentovala. V roce 2020 byl však tentýž film českou kritikou označen za třetí nejvýznamnější dílo postsametové éry. Text konstatuje, že rétorické využití téhož kulturního kánonu československé nové vlny použité při estetickém hodnocení téhož filmu v různých dobách dvěma různými hodnotícími komisemi vedlo ke dvěma protichůdným estetickým soudům. Z toho vyvozuje tezi, že jádrem této heteronomie posuzování může být rozdílnost kritického diskurzu vyplývající z různých "forem života" členů hodnotících komisí. Tvrdí, že spíše než změny v estetických hodnotách filmu nebo ve vkusu publika odhalují změny v hodnocení performativní tendence (v austinovském i butlerovském smyslu) filmové kritiky, objevující se v tomto případě jako "dědictví" procesů transformace české kinematografie v 90. letech. Na základě tohoto pojetí navrhuje filmovou kritiku chápat jako médium specifického sociokulturního kontextu a její aktuální texty studovat jako sociálně podmíněnou diskurzivní praxi.