Iluminace 2019, 31(3):27-45 | DOI: 10.58193/ilu.1632

Pokusy se zvyklostmi. Alternativní scenáristika Laterny magiky

Jan Trnka
Národní filmový archiv

Tento článek je zaměřen na multimediální fenomén zvaný Laterna magika, respektive na její scénáře chápané jako alternativa k mainstreamovému filmovému scenárismu a tradičnímu psaní her. Snažím se zaplnit jedno ze slepých míst v historii českého scenárismu hledáním odpovědí na zcela základní otázky týkající se formy scénářů a povahy jejich vývoje. Tvrdím, že existovaly dva základní modely textu a psaní: a) konvergentní model textu a psaní: demonstrovaný na příkladech dvou hlavních typů formátů výrazně určených divadelními a filmovými konvencemi, tzv. literárně-dramatickými a technicko-režijními formáty, které zároveň představují tradiční slovní, lingvistický druh textu a psacího procesu; b) iterativní model textu a psaní: reprezentovaný mnoha příklady odlišných, méně konvenčních nebo zcela nekonvenčních formátů a forem vyjádření představ o budoucím díle, založených na zásadním předpokladu Stevena Marase (a mnoha dalších předních vědců ve studiu scenáristiky), že je možné propojit proces psaní s jinými médii, nejen se stránkou, a psát jinými prostředky než slovy. Závěrem navrhuji, aby proces vývoje scénáře byl chápán jako vývoj komplexního softwaru, který byl charakterizován kombinací lineárně-sekvenčního a disperzivně-prototypového přístupu, v němž tvůrčí re/konceptualizace budoucího multimediálního díla plynule pokračovala během jeho realizace.

Klíčová slova: Laterna magika, scénář, konvergentní, iterativní, alternativní

Experiments with a Lore. Alternative Screenwriting of Laterna Magika

This article is focused on the multimedia phenomenon called Laterna magika, or more precisely on its screenplays seen as an alternative to mainstream film screenwriting and traditional play writing. I try to fill one of the blind spots in the history of Czech screenwriting by seeking for answers to very basic questions regarding the form of scripts and nature of their development. I argue that there were two basic models of text and writing: a) a convergent model of text and writing: demonstrated by examples of two main types of formats distinctively determined by theater and film conventions, so called literary-dramatic and technical-directorial formats, which at the same time stands for traditional verbal, linguistic kind of text and writing process; b) an iterative model of text and writing: represented by many examples of different, less conventional or completely unconventional formats and forms of expression of ideas about the future work, based on the crucial assumption made by Steven Maras (and many other leading scholars in screenwriting studies) that it is possible to link process of writing to other media, not just the page, and write by other means than words. Finally I suggest that the process of screenplay development should be understood as development of the complex software which was characterized by a combination of linear-sequential and dispersive-prototype approach, in which creative re/conceptualization of the future multimedia work fluidly continued during its execution.

Keywords: Laterna magika, screenplay, convergent, iterative, alternative

Zveřejněno: 1. září 2019  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Trnka, J. (2019). Pokusy se zvyklostmi. Alternativní scenáristika Laterny magiky. Iluminace31(3), 27-45. doi: 10.58193/ilu.1632
Stáhnout citaci

Reference

  1. Lucie Česálková - Kateřina Svatoňová, Diktátor času. (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky. Praha: Národní filmový archiv a Univerzita Karlova 2019.
  2. Peter Bloore, The Screenplay Business: Managing Creativity and Script Development in the Film Industry. London: Routledge 2012. Přejít k původnímu zdroji...
  3. Ivan Klimeš, Z počátků scenáristiky v českých zemích. Iluminace 4, 1992, č. 2, s. 57-64.
  4. Petr Szczepanik, How Many Steps to the Shooting Script? A Political History of Screenwriting. Iluminace 25, 2013, č. 3, s. 73-98.
  5. Milan Lukeš, Umění dramatu. Praha: Melantrich 1987.
  6. Zdeněk Hořínek, Mezi dvěma texty. Divadelní revue 2, 1991, č. 1, s. 17-28.
  7. Karel Kratochvíl, Ze světa komedie delľarte. Praha: Panorama 1987, s. 212-360.
  8. Howard S. Becker, Art Worlds. Berkeley and Los Angeles: University of California Press 1982.
  9. Ian W. Macdonald, Disentangling the Screen Idea. Journal of Media Practice 5, 2004, č. 2, s. 89-99. Přejít k původnímu zdroji...
  10. Steven Maras, Screenwriting: History, Theory and Practice. New York: Wallflower Press 2009.
  11. Ivan Klimeš, Filmová historie z odpadkového koše. Iluminace 23, 2011, č. 2, s. 112-116.
  12. Jiří Veltruský, Drama jako básnické dílo. Brno: Host 1999.
  13. Ludvík Baran, Audiovizuální prostředky: Technika, tvorba, využití. Praha: Státní nakladatelství technické literatury 1978.
  14. Miriam Ross - Alex Munt, Cinematic virtual reality: Towards the spatialized screenplay. Journal of Screenwriting 9, 2018, č. 2, s. 191-209. Přejít k původnímu zdroji...
  15. Jill Nelmes (ed.), Analysing the Screenplay. London: Routledge 2011. Přejít k původnímu zdroji...
  16. Petr Kofroň - Martin Smolka, Grafické partitury a koncepty. Olomouc: Audio ego 1996.
  17. Chris Pallant - Steven Price, Storyboarding: A Critical History. London: Palgrave 2015. Přejít k původnímu zdroji...

Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License (CC BY 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.